Zlatý stafylokok je nejvýznamnějším patogenem z rodu Staphycococcus. Jedná se o aerobního (potřebuje k životu vzduch) nepohyblivého (nemá bičíky) grampozitinvního koka. Je typický tím, že vytváří kolonie, které mají podobu hroznovitých shluků.

Virulence:

Schopnost stafylokoka vyvolat infekci je dána tím, že dokáže přilnout na tkáně, vytváří si ochranné faktory, enzymy a produkuje toxiny.

Jsou to právě toxiny, které mohou způsobit syndrom toxického šoku, způsobit vážnou enteriditu (enterotoxiny) či „odlupování“ pokožky (exfoliativní toxiny).

Mezi ochranné faktory stafylokoka patří i rezistence proti antibiotikům. Mluví se o methicilli-rezisteneních kmenech tzv. MRSA, které jsou závažným problémem.

Stafylokoky také produkují „slizy“, díky nim pak vytvářejí na površích jednolitou vrstvu – biofilm, který je velmi odolný a proti lékům i dezinfekci.

Stafylokokové infekce:

Stafylokoka je možné najít na kůži a v nosohltanu lidí, ale také zvířat. Mnohdy nemusí způsobovat žádné obtíže. A člověk tak může být bacilonosičem. Problém však je, pokud dojde k oslabění imunitního systému.

Pak může stafylokok způsobit:
  • Kožní záněty – furunkly, karbunkly, bulózní impetigo, jedná se o hnisavé záněty
  • Abscesy
  • Alimentární, potraviny způsobené infekce, v potravinách mohou být toxiny tvořené stafylokoky
  • Zápal plic, pneumonie – infekce stafylokoky nejčastěji nasedá na již jinou infekcí postižené dýchací cesty, je také častým nálezem u pacientů, kteří trpí plicní fibrózou. Může se také vyskytnout u kojenců, pro které je infekce velmi nebezpečná.
  • Syndrom opařené kůže – stav začíná horečkou, přidávají se další symptomy a objevuje se zarudnutí kůže, kůže je najpatá, později se na ní vytvoří buly a kůže se začne odlučovat, po odloučení je spodina zarudlá, mokvá a bolí.
  • Syndrom toxického šoku – projeví se vysokou horečkou, vyrážkou, poklesem krevního tlaku, olupováním pokožky na dlaních a ploskách, dochází k narušení funkce orgánů… může skončit i smrtí.
  • Záněty endokardu – často se uchytí na chlopních, kde vytvoří vegetaci, odtud však může být utržena a vmetena do krevního řečiště.
  • Osteomyelitidy – záněty kostní dřeně.
  • Artritidy – kloubní záněty.
  • Sepsi – otravu krve.
  • Ranné infekce – infekce může nasednout na zranění, např. na popálené rány, pooperační rány atd.
  • Mastitidy – záněty prsů, hlavně u kojících žen.

aj.

Vyšetření:

Na určení, zda je infekce stafylokoková, je nutné odebrat biologický materiál a následně kultivovat. Odebírá se např. výtěry, stěry z kůže, hnis, sputum, výpotky, krev atd.

Při kultivaci se také zjistí citlivost stafylokoka k antibiotikům. Dle toho pak lékaři vědí, která antibiotika pacientovi mohou nasadit.

Léčba stafylokokových infekcí:

Nejdůležitější zvláště v nemocnicích je prevence, tj. dezinfekce prostor i rukou lékařského personálu, dodržování aseptických opatření.

Stafylokokové infekce se léčí antibiotiky, které jsou vybírána dle kultivační citlivosti. Může ovšem dojít i k případu, že se takové antibiotikum nenajde, volí se pak pro takové účely vyhrazené antibiotikum − vankomycin. Antibiotika jsou dle vážnosti infekce podávána buď v tabletách, nebo infuzích.

V případě infekcí ran je nutné ránu zcela vyčistit, odstranit napadenou tkáň, zadrénovat.

I přes léčebné snahy mohou někdy infekce stafylokoky skončit úmrtím pacienta.