Jedná se o specifický stav, kdy pacient trpí hlubokou poruchou vědomí a není schopen jakéhokoli kontaktu s okolím. Nenavazuje tedy kontakt verbální ani oční, ačkoli oči může spontánně otevírat.

Spontánní otevírání očí pak vytváří dojem, že je člověk při vědomí a bdělý. Jeho oči mohou bloudit místností, jako by si ji prohlížel, ale nesledují cíl.

Krom samovolných pohybů očí jsou přítomné ještě i tzv. primitivní automatismy. Jedná se o úchop, když je do dlaně vložen předmět, dlaň se sevře, sací reflex, při přiložení předmětu na rty.

Může se objevit i stočení očí a otočení hlavy za zvukem.

Člověk ve vigilním komatu je schopen žvýkat a polykat, ale jelikož je riziko udušení se soustem, potrava se mu ústy nepodává.

Jsou zachovány autonomní funkce vycházející z hypotalamu a mozkového kmene, tj. pacient dýchá samovolně, není nutné napojení na dýchací přístroj. Má zachovalou regulaci krevního tlaku.

Není však schopen jakéhokoli aktivního pohybu, zůstává v pozicích a polohách, do nichž je nastaven.

Vigilní koma je též spojené s inkontinencí moči i stolice.

Příčiny vigilního komatu:

  • Trauma hlavy, úraz, např. při automobilových nehodách, pádech, střelných poraněních.
  • Stav s nedostatečným okysličením mozku při zástavě oběhového systému a dýchání, může jít např. o otopení, srdeční infarkt, cévní mozková příhoda
  • Infekce mozku a mozkových obalů ‒ encefalitidy, meningitidy
  • Metabolické poruchy rozvracející vnitřní prostředí, např. zvýšené či snížené koncentrace některých minerálů v krvi, změna acidobazické rovnováhy, hypoglykémie
  • Toxické látky působící na mozek
  • Nádory mozku

Před určením diagnózy je nutné vyloučit, že pacient dostal např. anestetika, sedativa či léky, které blokují přenos vzruchů z nervů na svaly, tj. myorelaxancia.

Koma může trvat různě dlouho, obecně se udává, že pokud se pacient z komatu neprobudí do cca 14 dní, jeho šance na zdravé probuzení se rapidně snižují.

Je možné stav rozdělit na perzistentní vegetativní stav, trvá déle než měsíc, a permanentní vegetativní stav, kdy je trvání delší než rok.

Nemocniční péče:

Pacient je zcela závislý na péči okolí, jedná se o kombinaci lékařské, ošetřovatelské, ale také fyzioterapeutické péče.

Krom podávání potřebných léků, potravy, často přímo do žaludku pomocí výživové sondy, nitrožilní se podává výjimečně, je nutné polohování, aby nevznikly proleženiny, které se pak velmi těžko ošetřují a hojí a mohou se zanítit a infikovat. Je též nutné dbát o dostatečnou hygienu. Důležitá je též stimulace pacienta, jsou popisovány techniky bazální stimulace.

Pacient je stimulován:

  • somaticky: tj. dotyky, fyzickým kontaktem, např. koupelí, hlazením
  • vestibulárně: pomocí pasivního cvičení
  • auditivně: na pacienta je vhodné mluvit
  • olfaktoricky: pomocí vůní, které pacient zná, má rád atd.

Prognóza je nejistá, existují případy, kdy se pacient probere i po letech strávených ve vigilním komatu, ale jsou také lidé, kteří se již neproberou.