Umělá plicní ventilace (umělá plíce) je mnohdy život zachraňující podpora dechových funkcí a okysličování krve. Nejvíce je využívána na ARO a jednotkách intenzivní péče.

Pacient, jehož krev není dostatečně okysličována, je buď intubován kanylou, která se zavede ústy či nosem, což je u krátkodobé plicní ventilace (např. při chirurgických zákrocích v plné narkóze), nebo je u něj provedena tracheostomie (chirurgické otevření průdušnice) a jí je zavedena kanyla. Přístroj, který ventilaci řídí, je možné nastavit přesně podle potřeb pacienta, tj. objem vzduchu, frekvenci dýchání atd.

Umělá plicní ventilace slouží hlavně k překlenutí pro pacienta kritického období. Je snaha jen poté co nejdříve z plicní ventilace odpojit, což se samozřejmě děje pomalu a opatrně. Pacient si musí zvyknout, že opět dýchá sám.

Stavy, u kterých se napojuje na UPV:

  • Zástava dechu a oběhu z jakýchkoli příčin
  • Těžké respirační insuficience, selhávání plic
  • Srdeční selhávání
  • Šokové stavy
  • Intoxikace
  • Polytraumata a poúrazové stavy, včetně těch pooperačních
  • Mozkové trauma
  • Těžké plicní infekce
  • Ochrnutí dýchacích svalů či bránice
  • Těžký astmatický záchvat

Důvody zavedení umělé plicní ventilace:

  • Zajistit přísun kyslíku
  • Omezit vznik respirační acidózy při narušené ventilaci
  • Prevence poškození plic, vznik atelektáz
  • Umožňuje podávat léky, např. anestezii, sedaci bez obav, že dojde k utlumení dechových center
  • Snížení nitrolebního tlaku
  • Stabilizace hrudní stěny
  • aj.

Péče o pacienta na umělé plicní ventilaci:

Pokud je pacient napojen déle než třeba několik hodin při operaci, je nutné dbát o jeho stav a stav UPV. Je nutné:

  • Kontrolovat polohu kanyly a tlaku v těsnící manžetě
  • Kontrolovat přístroj a nastavené hodnoty
  • Kontrolovat krevní hodnoty související s okysličením
  • Odsávat sekrety z dolních cest dýchacích
  • Odsávání sekretů a slin z dutiny ústní
  • Polohovat pacienta
  • Tlumit pacienta, aby necítil bolest a nebyl neklidný

Rizika plicní ventilace:

  • Infikace kanyly a vznik těžkých infekcí
  • Vznik pneumotoraxu
  • Poškození cirkulace a orgánů
  • Intoxikace kyslíkem

V současné době je možné být i na umělé domácí plicní ventilaci, která je preferována u pacientů, kteří spontánně nedýchají a mohou být umístěni do domácí péče. Může se jednat o pacienty při plném vědomí, schopné samostatného pohybu, i pacienty ležící.

Domácí plicní ventilátory nejčastěji využívají pacienti s plicními nemocemi, tj. těžkou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) a jinými poruchami plic, dále pak pacientům s neurologickými a svalovými nemocemi, může se jednat o pacienty s porušenou krční míchou, nemocné se svalovými dystrofiemi, pacientům po neuroinfekci aj.

O domácí plicní ventilátor je nutno zažádat a také dobře připravit domácí podmínky pro nemocného. Je nutné poučit pacienta, ale hlavně jeho rodinu, jak s přístrojem zacházet, pečovat o nemocného, co dělat v případě komplikací aj. Je nutná péče 24 hodin denně.