Trichotillomanie se řadí mezi psychiatrické impulzivní poruchy. Tato je charakterizována dlouhodobým vytrháváním vlasů a chlupů. Nemoc se objevuje v jakémkoli věku. Nejčastěji se s ní setkáváme v dětství, a to u předškoláků, nebo u dětí s nástupem puberty. Více jsou nemocí postiženy dívky než chlapci.

Pokud si všimneme, že u dítěte, dospělého dochází ke ztrátě vlasů, chlupů, je nutné provést časnou diagnostiku, může se jednat i o jiné nemoci spojené se ztrátou vlasů, např. alopecia areata. Za ztrátou vlasů může stát i nedostatek živin, braní některých léků, hormonální poruchy atd.

Příčiny:

Tato porucha se může vyskytovat izolovaně, ale spíš se setkáváme s tím, že je v kombinaci s jinými psychickými poruchami. Běžně provází obsedantně-kompulzivní poruchu, tikové poruchy aj.

Trichotillomanie může být provázena i trichofagií, kdy jsou vytrhávané vlasy polykány, což může vyústit ve vážné střevní obtíže.

Vytrhávání vlasů může být záměrné, tj. pacient si snižuje úzkost, napětí, nepříjemné stavy. Při vytrhávání vlasů dojde k úlevě.

Vytrhávání vlasů však může být i automatické, tj. např, při snaze soustředit se, při jiné činnosti (studii, čtení, sledování TV…)

Příznaky:

Trichotillomanii provází opakované tahání vlasů a jejich vytrhávání. Objevují se tedy bezvlasá místa, ale také neupravené rozcuchané vlasy.

Jsou tedy přítomná lysá ložiska, nejvíce v oblasti čela a spánku, zatímco v týlu se vytrhávání vlasů dotýká nejméně, více jich je na straně dominantní ruky. Ložiska bývají nepravidelná a jsou zřetelně ohraničená. Objevují se v nich nově rostoucí vlasy. Na rozdíl od fyzických nemocí c vypadáváním vlasů.

Vytrhávání se neomezuje jen na vlasy. Není výjimkou, že si trichotillomaniaci vytrhávají i obočí, řasy, vousy či chlupy.

Při vytrhávání není problémem pouze estetická stránka, ale může také dojít k poškození pokožky a k její infikaci. Objevují se tedy i hnisavé kožní infekce.

Určení diagnózy:

Pacienta, který ztrácí vlasy, je nutné nechat vyšetřit jednak psychiatrem, jelikož může jít právě o trichotillomanii, ale také např. dermatologem, pokud by se jednalo o jiné onemocnění provázené ztrátou vlasů a chlupů.

Léčba:

Léčba trichotillomanie je v kompetenci psychiatra a psychologa.

Vhodnými léčebnými postupy jsou psychoterapie a farmaka.

U mnohých pacientů může pomoci i psychoterapie samotná. Odhalí příčinu chování a snaží se o nápravu, nalezení jiných technik, jak problémy, nepříjemné stavy řešit a samozřejmě je snaha vyřešit stavy, které k nemoci vedly.

Pokud psychoterapie nezabírá, je vhodné zvážit léčbu psychofarmaky. Nejčastěji se podávají antidepresiva, která se někdy kombinují i s antipsychotiky.

I po „úspěšné“ léčbě může dojít k relapsům, tj. k znovu objevení nemoci. to se stává hlavně v zátěžových, stresových situacích.