Transplantace je často jedinou možnou léčbou a záchranou života pro pacienty. Je prováděna u pacientů s dlouhodobými vážnými dechovými obtížemi v konečném stadiu nemoci. Díky provedené transplantaci se prodlouží život pacienta a zvýší se kvalita jeho života.

Nemoci, u nichž se provádí transplantace:

  • Poškození plicní tkáně, kdy dochází k jejímu úbytku − restrikce, tj. idiopatická plicní fibróa, sarkoidóza aj.
  • Poškození plic s obstrukcí (uzávěry dýchacích cest), sem patří např. emfyzém, bronchiektázie, cystická fibróza…
  • Onemocnění cév plic, tj. plicní hypertenze, opakovaná trombembolie do plic…

Kontraindikace, okolnosti, kdy není možné transplantaci provést:

  • Jiné těžké onemocnění, včetně diabetes melitus
  • Nádorové onemocnění, které je aktivní nebo bylo v posledních 5 letech
  • Selhávání mnoha orgánů
  • Silná podvýživa
  • Dlouhodobé podávání kortikoidů ve vysokých dávkách
  • Alkoholismus, braní drog a kouření
  • Vážná systémová infekce
  • Špatná psychika nemocného bez podpory okolí
  • aj.

Orgány:

Orgány pro transplantaci je možné získat od zemřelého dárce, musí být vitální a zdravé. U nás je předpokládán souhlas s dárcovstvím, tudíž by před smrtí musel potenciální dárce sepsat, že si nepřeje, aby byly jeho orgány použity. Pokud tak neučiní, je možné je použít. Je však standardem, že se personál domlouvá s pozůstalými. Nejčastěji se používají orgány od zemřelých po smrti mozku, kdy utrpěli vážné zranění hlavy. Je možné též využít plicní lalok živého dárce.

Transplantace:

Před transplantací se musí shodovat krevní skupina, dárce má být mladší 60 let.  Je i věkový limit pro příjemce. Provádí se RTG plic, zda není nějaká patologie, plíce musí být přibližně stejně velké jako u transplantovaného, je zde však mnohem více podmínek.

Transplantace je chirurgický zákrok, při kterém je z těla nemocného odstraněna jedna nebo obě plíce a jsou nahrazeny zdravou dárcovskou tkání. Při transplantaci je nutné napojit cévy na srdce, aby byl zachován malý krevní (plicní) oběh, a jednotlivé větší i menší dýchací cesty. Operace je velmi náročná jak pro pacienta, tak samozřejmě pro operační tým.

Transplantace se provádí jednostranná nebo oboustranná:


Jednostranná transplantace plíce:

Je nižší zátěží pro pacienta a i s jednou plící je možné žít. Volí se častěji u starších pacientů, u těch, kteří trpí další vážnější nemocí, a volbou u chronické obstrukční nemoci, idiopatické plicní fibrózy aj.

Oboustranná transplantace:

Provádí se u pacientů, kdy jsou obě plíce postiženy zánětem a ponechaná plíce by mohla ohrozit tu transplantovanou. Volí se např. u pacientů s cystickou fibrózou.

Transplantace plicního laloku živého dárce:

Operace se provádí u dětských pacientů, kdy se využije lalok dárce, mezi ně patří nejčastěji nejbližší příbuzní. Tento se vloží místo postižené plíce. U nás se však tento typ operace neprovádí.

Život po transplantaci:

Vzhledem k tomu, že jsou plíce cizí tkání, může dojít k jejímu odmítnutí, což by vedlo ke smrti pacienta, nebo může dojít k pomalému odhojování transplantátu, který je poškozován, až selže. Proto je nutné podávat imunosupresivní terapii, tedy tlumit imunitní systém, byť je s tím spojena komplikace v podobě náchylnosti k infekcím. Samozřejmostí jsou pravidelné kontroly.