Seborrhoická dermatitida je chronické papuloskvamózní onemocnění kůže. Kožní změny jsou lokalizovány do oblastí mazových žláz. Jedná se hlavně o oblast obličeje, vlasatou část hlavy a horní část trupu. Setkáváme se s ní u kojenců, trvá několik měsíců a sama vymizí, a pak u dospělých kolem 40. roku.

Rizikové faktory a zhoršení:

Seborrhoickou dermatitidu zhoršují další nemoci jako Parkinsonova nemoc, AIDS, zhoršuje se i po lécích např. po některých psychofarmacích. Dermatitida také reaguje na změny klimatu – změny vlhkosti, ke zlepšení dochází v létě; stres a poškození kůže.

Vznik:

Příčina vzniku seborrhoické dermatitidy není dosud známá. Náchylnější k jejímu rozvoji jsou však lidé se zvýšenou činností mazových žláz, dále se na ní mohou podílet hormonální změny, kvasinkové infekce aj. Mazové žlázy bývají u pacientů kolonizovány Pityrosporum ovale. Je narušena imunitní odpověď.

Místa postižení:

  • kůže kštice, obočí
  • obličej – oční víčka, rýhy kolem nosu, čelu, tváře, pokožka za ušima i zevní zvukovod
  • krk a hrudník, na zádech oblast mezi lopatkami
  • flexury velkých kloubů
  • kožní záhyby – axily (podpaží), třísla, pod prsy
  • oblast genitálů, okolí pupku

Příznaky:

V akutní fází seborrhoické dermatitidy si pacienti stěžují na svědění a pálení kůže. U dětí s oslabeným imunitním systémem se v akutní fázi mohou objevit i celkové příznaky – teploty, průjem, zvracení… Tvoří se ostře ohraničená ložiska, která jsou žlutavě růžová s olupujícími se mastnými šupinkami.

Kožní změny provází šupení, které může být mírné až po pevně přichycené krusty, pokud tyto mokvají, je podezření na infekci Staphylococcus aureus, Pseudomonas aeruginosa a Candida albicans, Epidermophyton floccosum.

U dospělých rozeznáváme tyto klinické jednotky:

Ložiskový seborrhoický ekzém – postižení hlavně v oblasti kštice, obličeje a krku.

Intertriginózní forma – postižení je lokalizováno do axil, oblasti pod prsy, třísel, perianální oblasti a pupku.

Diseminovaná forma – tato forma postihuje výše zmíněné oblasti + oblast flexur velkých kloubů, často bývá komplikovaná druhotnou infekcí bakteriemi či kvasinkami.

Seborrhoická erytrodermie – často exacerbuje a je generalizovaná.

Léčba:

Je snaha o vysoušení lézí a nasazena protizánětová terapie, na změkčení šupin se používá kyselina salicylová, lokálně také kortikoidní masti. Je možné zařadit koupele s protizánětlivými přísadami (extrakty z ovsa, olejové přísady). Doporučuje se používat azolová antimykotika – např. šampón Nizoral. Vhodné jsou i šampony s kyselinou salicylovou, dehtem

V závažných případech se přistupuje k systémovému podání imidazolových léčiv.

Prognóza:

Seborrhoická dermatitida je charakteristická dlouhodobým průběhem, v němž se střídají období klidu a vzplanutí nemoci. Zatímco u novorozenecké formy dochází k odeznění nemoci, u dospělých trvá déle a její příznaky se zmírňují se snižující se aktivitou mazových žláz.