Sarkomy jsou nádory vycházející z pojivové tkáně. Dle původu tkáně se také jmenují, např. z vaziva vzniká fibrosarkom, z kosti osteosarkom, tukové tkáně liposarkom, z kosterní svaloviny rabdomyosarkom, z hladkých svalů leiomyosarkom aj. Mohou vznikat kdekoli v těle a v jakémkoli věku.

Příčiny stojící za vznikem sarkomů:

  • Genetika, syndrom Li-Fraumeni, neurofibromatóza, familiární adenomatózní polypózy, familiární retinoblastom
  • Radioaktivní záření
  • Oslabený imunitní systém, např. u pacientů s HIV je relativně častý Kaposiho sarkom
  • Expozice chemickým látkám – herbicidům, dioxinům
  • Nitroděložní expozice dítěte kokainu

Projevy sarkomů:

Jak již napovídá jejich bohatost, jsou i jejich projevy různé.

Většinou jsou nádory místní. Zprvu malá bulka, tkáňové zduření, která nečiní žádné problémy, roste a utlačuje okolní tkáň, kterou také ničí.

  • V případě kožních sarkomů dochází ke vzniku hyperpigmentových ložisek, pokožka může vředovatět, narůstá bolestivost místa postiženého nádorem.
  • V případě kostních sarkomů jsou bolesti kostí, kloubů. Kostní tkáň je oslabená, kosti jsou křehčí a snáze lomivé.
  • Sarkomy v oblasti břišní dutiny, např. liposarkomy, mohou způsobovat bolesti břicha, obstrukci střev, poruchy trávení, průjmy, krvácení, ale i bolesti v zádech.

Některé ze sarkomů mohou produkovat i látky, které mají stejnou aktivitu jako hormony, tj. vzniká paraneoplastický syndrom, jenž se může projevit hypoglykémií, hypokalcémií atd.

Celkové projevy zahrnují

  • Zvýšené teploty
  • Únavu
  • Ztrátu tělesné hmotnosti
  • Nevolnost a nechutenství aj.

V případě metastáz jsou pak postiženy další orgány, nejčastěji pak plíce.

Diagnostika sarkomů:

V prvním kontaktu s lékařem je možnost nahmatat nádorovou masu, např. otok končetiny, bulka pod kůží aj.

  • Laboratorní vyšetření, krevní odběry
  • Podobně jako u ostatních nádorových onemocnění hrají hlavní roli zobrazovací metody jako rentgen, ultrazvuk, CT, magnetická rezonance, pozitronová emisní tomografie aj. Ty určí umístění, velikost nádoru i metastázy, aby se určila možnost jeho odstranění.
  • Podstatná je biopsie, odebrání vzorku tkáně, která je podrobena histologickému rozboru, aby se určil přesný typ a stádium nádoru.

Léčba sarkomů:

  • Operativní léčba – chirurgické odstranění nádoru, což může být i amputace končetiny. Je vždy nutné ověřit okraje resekátu, aby byly odstraněny všechny nádorové buňky.
  • Radioterapie – nepoužívá se samostatně, ale doplňuje jinou protirakovinnou léčbu, např. chirurgickou, aby se zničily možné zbylé nádorové buňky.
  • Chemoterapie – podávání cytostatik, často bývá používána ke zmenšení nádorové masy, aby mohl být nádor operován.
  • Biologická, cílená léčba zahrnuje použití látek ovlivňující imunitní systém

Prognóza u sarkomů:

Prognóza většiny sarkomů není příliš dobrá. To je dáno i tím, že bývají dost pozdě odhaleny a často metastazují.