Psoriáza je chronické autoimunitní, neinfekční, nepřenosné onemocnění kůže. Název psoriáza pochází z řečtiny: psora – svědění, šupina.  Není dědičná, ale jsou prokazatelné dědičné sklony k tomuto onemocnění. Postihuje ženy i muže. U mužů však mívá těžší průběh.

Příznaky:

Kůži pokrývají rudá nebo nachová, ostře ohraničená ložiska papulí, na nichž jsou nánosy stříbřitých drolících se šupin. Ložiska bývají svědivá a bolestivá, praskají a krvácejí.

Lupénka je nejvíce lokalizována do oblasti loktů, kolen, žeber a vlasové pokožky, a to symetricky. Ale může se vyskytnout kdekoli, i na ploskách nohou či genitálu.

Rozpoznáváme několik forem psoriázy např. generalizovanou nebo ložiskovou, terčovitou, kapkovitou, pustulózní, akutní či chronickou… mezi zvláštní formy pak patří psoriáza kštice, nehtů. Velice závažnou je psoriáza kloubů – psoriatická artritida.

Průběh a patogeneze psoriázy:

První ataka nemoci se nejčastěji objeví v rané dospělosti, nebo pak později okolo 40-50. roku.

Udává se, že v naší republice jsou cca 2-3% obyvatel, která trpí lupénkou. Čísla se nejen u nás, ale i ve světě zvyšují.

Psoriáza snižuje kvalitu života pacienta. Má vliv na fyzickou, psychickou, ale také sociální stránku života. Obtíže jako svědění a pálení či bolesti kloubů mohou bránit v běžném životě, změny na kůži mohou vést i k sociálnímu vyčlenění, rozvoji depresí aj.

Typická jsou období bez příznaků a období recidiv.

V patogenezi lupénky hrají roli T lymfocyty, které jsou aktivovány vyvolávacím faktorem, a je tak spuštěna imunitní odpověď. Jejím důsledkem jsou zánětlivé změny na cévách, infiltrace kůže buňkami imunitního systému a zmnožení kožních buněk, urychlení jejich růstu a porucha rohovění. U zdravých lidí dochází k obnově kožního krytu za přibližně 28 dní, u psoriatiků je proces dozrávání kožních buněk zrychlen a trvá asi 4 dny.

Vyvolávající faktory/spouštěči:

Mezi časté vyvolávající faktory patří např. psychická nepohoda, infekční a zánětlivá onemocnění, hormonální nerovnováha, chemické a mechanické vlivy, sezóna, léky či životospráva.

Diagnostika:

Dermatologické vyšetření, laboratorní odběry…

Léčba:

Lokální terapiehydratace kůže, odstraňování nadbytečných kožních buněk, kortikoidní masti, dehet, deriváty vitamínu D3, antimikrobiální masti v případě infekce ložisek, solné či ichtamolové koupele

Mezi další terapie patří fototerapie a fotochemoterapie.

Lokální léčba se může kombinovat s podáváním antihistaminik, antimykotik, nesteroidních antiflogistik dle nutnosti. Je také dobré dbát o psychický stav pacienta, dietní režim.

Vhodná je též klimatoterapie a balneoterapie.

Prognóza:

Onemocnění je velmi variabilní,  celoživotní. Má období klidu a recidiv. Některé formy, zvláště artropatická a pustulózní, mohou vést až k nutnosti přiznání invalidního důchodu.