Posttraumatická stresová porucha patří mezi duševní poruchy, ovlivňující chování i prožívání člověka. Je provázena úzkostí, znovuprožíváním traumatické události, což vede k vyhýbáním se situacím a místům, které traumatickou událost nějak připomínají.

Akutní reakce na stres je přechodný stav v důsledku silného stresu, která „mizí“ do několika dnů, jinak je tomu u posttraumatické stresové poruchy.

PTSD vzniká jako důsledek nějakého traumatu, které dotyčný nezpracoval, nebyl schopen překonat. Jsou to např. o živelné pohromy, požár, napadení, úmrtí blízké osoby, přítomnost ve válečném konfliktu… Jedná se o opožděnou a protrahovanou reakci, nejčastěji se objevuje za cca 3 měsíce od traumatické události. Zda se porucha vyvine, závisí hlavně na „síle“ člověka, jeho obranyschopnosti i sociálním zázemí.  Tato porucha postihuje až 10 % populace.

Příznaky:

  • Úzkosti a vnitřní napětí
  • Fobie a strachy
  • Děsivé sny a noční můry
  • Poruchy usínání
  • Neklidný a přerušovaný spánek
  • Návraty útržků vzpomínek  − flashbacky
  • Tíživé myšlenky, např. co by bylo kdyby…
  • Pocity viny
  • Deprese, pocit prázdnoty
  • Oploštění emocí
  • Emoční nestabilita – podrážděnost, výbuchy hněvu
  • Vyhýbání se některým situacím a místům
  • Zvýšená ostražitost a lekavost
  • Výpadky paměti, neschopnost se rozpomenout na některé části z traumatické události
  • Apatie
  • Snížená výkonnost
  • Ztráta zájmů a koníčků
  • Pocity odcizení
  • Pocity beznaděje
  • Sociální izolace
  • Poruchy soustředění, schopnosti se učit
  • Fyzické příznaky bez nálezu nemoci
  • Závislosti, útěk k alkoholu, drogám
  • Snížená či zvýšená chuť k jídlu aj.

Léčba:

Hlavní součástí léčby je psychoterapie. Je možné využít různé druhy, je potřebné docházet dlouhodobě, ať už se jedná a kognitivně-behaviorální směr, psychoanalýzu…, individuální či skupinovou terapii.

Pro klienta je důležité najít pochopení a sounáležitost, což je možné i při skupinové terapii, kde se setká s lidmi, kteří prožívají něco podobného. Cílem terapie je stav klienta, kdy již není ovlivňován traumatickým zážitkem, nezasahuje mu do života.

Farmakoterapie – je možné podávat různé druhy antidepresiv, při záchvatech úzkosti pak anxiolytika aj.

Často se volí kombinace psychoterapie a farmakoterapie. Přesto se stává, že PTSD není vyléčena, je tedy pouze léčena.

Vhodné je též naučit klienta psychohygieně, relaxacím, správnému odpočinku, uvolnění atd.

Do terapie je možné též zapojit blízké okolí, které může být velmi nápomocné. Je totiž vhodné k člověku s PTSD přistupovat s pochopením, trpělivostí, být mu oporou, pomáhat překonávat nepřízně. Mnohdy však i rodinní příslušníci potřebují naučit se, jak zvládat zátěž spojenou s žitím s nemocným s PTSD, jelikož to může být velmi náročné a psychicky i fyzicky vyčerpávající. Navíc každý další stres může poruchu u pacienta zhoršit a může se propadnout opět na začátek.