Odběr mozkomíšního moku pomůže zjistit patologie, které postihují centrální nervový systém, tj. např. infekce, autoimunitní zánět…

Mozkomíšní mok je bezbarvá či slámově nažloutlá tekutina, které se tvoří v chorioideálím plexu v mozkových komorách. Mozkomíšní mok cirkuluje komorami a kolem míchy. Chrání nervovou soustavu před otřesy, ale také ji zásobuje živinami a odvádí škodliviny. Během dne se vytvoří cca 500 ml moku a je absorbován do krevního řečiště, takže se nehromadí.

Kdy se vyšetření provádí?

  • Podezření na infekce centrálního nervového systému, ať už se jedná o bakteriální, virové, či houbové infekce, které způsobují meningitidu (zánět mozkových blan), encefalitidu (zánět mozkové tkáně) nebo meningoencefalitidu. Mok je žlutý, více vazký.
  • Autoimunitní nemoci postihující centrální nervový systém, tj. roztroušená skleróza mozkomíšní, Guillain-Barrého syndrom, kdy se v moku objevují autoprotilátky.
  • Nádorová onemocnění nervového systému či metastázy v nervovém systému, leukémie, v mozkomíšním moku se nachází větší počet leukocytů, mohou tam být i nádorové buňky.
  • Krvácení do centrální nervové soustavy, v moku se objevuje krev, je zabarven do růžova či červený.
  • Porucha tvorby či cirkulace likvoru, kdy může docházet ke zvýšení nitrolebního tlaku.
výše zmíněné  stavy mohou být spojené s příznaky jako:
  • bolesti hlavy
  • změny vědomí
  • epileptické záchvaty
  • svalová slabost
  • obrna
  • třes
  • citlivost na světlo
  • ztráta citlivosti
  • změny nálady a psychiky
  • horečky s vyrážkami
  • tuhnutí šíje
  • zvracení a závratě

Průběh odběru mozkomíšního moku:

Mozkomíšní mok se, pokud je to možné, odebírá v oblasti bederní páteře, tj. páteř lumbální, od toho název lumbální punkce. Mozkomíšní mok se odebírá do sterilních zkumavek.

Před odběrem se pacient vyprázdní, jelikož po výkonu bude muset nějaký čas ležet na zádech.

Při odběru je nutné, aby se pacient buď posadil, nebo ležel na boku a vyhrbil záda. Tím se od sebe oddálí obratle a je možné se mezi ně dostat punkční jehlou.

Jehla je vpíchnutá mezi obratli do páteřního kanálu, kde koluje mozkomíšní mok. Vpich se provádí tak, aby nedošlo k poškození míchy. To je zajištěno tím, že se odběr dělá v místě, kde se již mícha samotná nevyskytuje, pouze vlákna z ní vycházející.

Místo, do kterého se provádí vpich je umrtveno, pacient tedy cítí pouze tlak, jak proniká jehla pokožkou a pak i míšním vakem.

Dutou jehlou zasunutou do páteřního kanálu pomalu odkapává mozkomíšní mok do připravených zkumavek. Po vytažení jehly se místo vpichu zalepí a pacient musí nějakou dobu ležet. Dříve to bylo i 24 hodin, v dnešní době díky atraumatickým jehlám stačí pár hodin.

Po lumbální punkci se mohou objevit bolesti hlavy, nevolnost, a to hlavně u pacientů, kteří nedodrželi klidový režim po punkci. Jedná se o postpunkční syndrom. Tyto problémy však poměrně rychle odeznívají.

Odebraný mozkomíšní mok se odesílá na mikrobiologické, imunologické a hematologické vyšetření.

Lumbální punkci nelze nahradit žádnou jinou vyšetřovací metodou, jako je např. CT či MRI.