V případě nedomykavosti dochází k tomu, že chlopeň nedovírá, což způsobí zpětný tok krve, když dojde k srdečnímu stahu. To způsobuje objemové přetížení srdečních oddílů, změny svaloviny, např. zbytněním či jejímu „ztenčení“ a zvětření srdečních oddílů. Může dojít i k srdečnímu selhání.

Nedomykavostí jsou nejčastěji postiženy chlopně levého srdce, tj. mitrální a aortální. U pravého srdce může být postižena trojcípí (trikuspidální) chlopeň.

Příčiny nedomykavosti chlopní:

  • Mitrální regurgitace bývá akutní, jako následek zánětu chlopně či po infarktu myokardu, kdy je postižen závěsný aparát, který chlopeň drží. U chronické formy dominují degenerativní změny často porevmatické, prolaps chlopenního cípu, ruptura šlašinky či změny velikosti levé komory. Existují i formy vrozené.
  • U aortální nedomykavosti se setkáváme s formou vrozenou, ta provází různé dědičné poruchy pojiva, např. Marfanův syndrom, či získanou, ke dominují degenerativní změny spojené se stárnutím a vysokým krevním tlakem. Příčinou může být také infekce.

Mezi vyšetření, kterým je pacient podroben, patří

  • RTG hrudníku
  • EKG
  • UZ srdce, přes hrudní stěnu či jícnové echo
  • Srdeční katetrizace

Příznaky:

Při mitrální nedomykavosti pumpuje levá komora krev i zpět do levé síně a do krevního oběhu se dostává menší objem krve. Dochází k zbytnění svaloviny levé komory, dochází k systolické dysfunkci a srdečnímu selhávání, což se projeví:

  • Zvýšenou únavou a unavitelností
  • Dušností
  • Kašlem
  • Tíží na hrudi
  • Nepravidelným tepem
  • Bušením srdce
  • Otoky kotníků
  • Městnání na plicích, jsou přítomné chrůpky
  • Srdeční šelesty

Aortální nedomykavost je spojená s návratem krve z aorty do levé komory, opět je zde objemové přetížení levého srdce, proto jsou příznaky podobné jako u mitrální insuficience, mohou být navíc poruchy vědomí či nízký diastolický tlak.

Léčba nedomykavostí:

Léčebné postupy se řídí vážností poškození chlopně a symptomů, které nedomykavost vyvolává.

V případě dobrého stavu pacienta se volí farmakoterapie, podávaájí se např. diuretika, betablokátory, důležitou složkou jsou i léky proti srážení krve aj.

Ve vážnějších případech se přistupuje k chirurgické léčbě.

Ta může být buď v podobě plastiky, rekonstrukce poškozených chlopní, nebo chlopenní náhrady. Náhrada chlopně může být umělá, biomechanická, nebo se použije bioprotéza (ze zemřelého či zvířecí). Biomechanická déle vydrží, ale je nutné doživotně užívat léky „na ředění“ krve. Ty se v případě bioprotézy užívat nemusí, ale zase mohou podléhat degeneraci.

U pacientů po operaci je nutné omezit riziko vzniku infekční endokarditidy, jsou k ní náchylnější.

Pacienty je samozřejmě nutné po zákroku dále sledovat na odborném pracovišti na pravidelných kontrolách.