Mozkové nádory můžeme dělit na zhoubné (maligní) a nezhoubné (benigní), stejně tak na primární ‒ vzniklé v centrální nervové soustavě, a sekundární, kdy se jedná o metastázy z jiných nádorových ložisek. Primárními nádory onemocní ročně cca 800 lidí. Nejčastěji se jedná o děti do 5 let a osoby starší 60 let.

Primární nádory jsou různorodou skupinou. Nejčastěji se setkáváme s nádory vzešlými z podpůrných buněk ‒ glií. Jedná se o tzv. gliomy.

Primární mozkové nádory můžeme rozdělit na:

  1. Astrocytomy:

gliomy s nízkým stupněm malignity ‒ tento typ roste pomalu, neohraničeně, je těžké jej chirurgicky vyjmout.

gliomy s vysokým stupněm malignity ‒ tento typ vzniká buď přímým vývojem, nebo z nízko maligního gliomu. Projevuje se agresivním růstem, postihuje většinou lidi po 50. roku. I on má neostré hranice, jeho úplné odstranění je tedy nemožné. Dochází u něj k častým recidivám.  Sem patří i nejzhoubnější z mozkových nádorů glioblastom.

  1. Oligodendrogliomy: jsou nádory benigní (nezhoubné), až semimaligní, nejčastěji se objevují v čelním laloku.
  2. Ependymomy: je nádor dětského věku, spíše benigního charakteru, roste ve IV. komoře mozkové.
  3. Meduloblastomy: nádor dětského věku, většinou nezhoubný.
  4. Adenomy hypofýzy: často se projevují produkcí hormonů a přidružují se i poruchy zraku s výpadky zorného pole.
  5. Meningeomy: nádory vycházející z mozkových obalů, jsou převážně benigní, ale svým růstem utlačují okolní mozkovou tkáň.
  6. Neurinomy: nádor hlavových nervů.
  7. Sekundární nádory ‒ metastázy: do mozku nejčastěji metastazují nádory jako karcinom plic, prsu, ledvin či maligní melanom.

Příznaky:

Mezi příznaky provázející mozkové nádory patří bolesti hlavy, motání hlavy, zvracení, dvojité vidění, což bývá nejčastěji způsobeno nárůstem nitrolebního tlaku v důsledku růstu nádoru a otokem mozku, který způsobují.

Dalším příznakem mohou být epileptické záchvaty, výpadky mozkových funkcí, např. poruchy hybnosti končetin, poruchy řeči, zraku, ale i čichu. Mnohé nádory pak mohou mít vliv i na osobnost člověka, na jeho chování, sociální návyky aj.

Diagnostika:

Mezi hlavní diagnostické metody se řadí magnetická rezonance a CT mozku. Je indikováno i EEG, či PET (pozitronová emisní tomografie). Důležité je též histologické vyšetření biopsie z nádoru, pokud je to možné, aby se přesně určil typ nádoru.

Léčba:

Základním prvkem léčby mozkových nádorů je chirurgie ‒ odstranění nádoru, což je mnohdy nemožné.

Další možnou léčebnou metodou je Leksellův gamma nůž, krom něj se používá i běžná radioterapie ‒ ozařování.

Nezastupitelnou roli má i chemoterapie, i když hraje spíše doplňkovou roli, např. u vysoce maligních glioblastomů se používá společně s ozařováním.

Doplňkovou léčbou je pak léčba snižující projevy mozkového nádoru, je snaha o snížení nitrolebního tlaku kortikoidy, podávají se léky proti zvracení či antiepileptika v případě epileptických záchvatů.

Prognóza:

Prognóza se odvíjí od typu tumoru a jeho operovatelnosti. Pacient může být zcela vyléčen či zemřít do několika měsíců od určení diagnózy.