Lumbální punkce patří mezi diagnostické metody využívané hlavně pro ověření a zjištění neurologických a infekčních onemocnění. V některých případech lze lumbální punkci použít i jako léčebnou techniku pro snížení nitrolebního tlaku.

Lumbální punkcí se odebírá vzorek mozkomíšního moku. Mozkomíšní mok je u zdravého člověka čirá nažloutlá sterilní tekutina, která je vytvářena v epitelem v mozkových komorách a jimi také protéká, koluje, i do míšního kanálu. Má za úkol chránit mozek před otřesy, nárazy na lebeční kosti, udržuje tkáň pod jistým tlakem, dopravuje k mozku živiny. Navíc se do něj vylučují odpadní látky z mozkové tkáně. Vyrovnává též změny nitrolebního objemu krve.  Mok se vstřebává do žilní krve.

V případě patologií nervového systému se mění složení mozkomíšního moku. Některé patologie lze zjistit již pouhým pohledem na odebraný mok, u krvácení má načervenalou barvu, u hnisavých bakteriálních infekcí bývá zakalený. U krvácení do mozku nalézáme v moku červené krvinky, u infekcí je možné nalézt patogena, protilátky, imunitní buňky, ty mohou být přítomny i u autoimunitních onemocnění či  nádorech. Patologické je též zvýšení hodnot bílkovin, sacharidů, laktátu či chloridů.

Důvody k odběru mozkomíšního moku:

  • Diagnostika infekčních chorob nervového systému, tj. encefalitid, meningitid
  • Diagnostika demyelinizačních nemoci, tj. roztroušená skleróza
  • Zjištění krvácení v centrální nervové soustavě
  • Zjištění přítomnosti národů a metastáz v centrální nervové soustavě

Kdy se nesmí provádět:

  • Vysoký nitrolební tlak
  • Infekce v místě vpichu
  • Sepse
  • Poruchy srážlivosti krve
  • Poškozená páteř s deformací obratlů

Provedení lumbální punkce:

Provádí se pomocí punkční sady, která se skládá ze speciální duté jehly. V jejím nitru se při zavádění nachází kovové vlákno, tzv. mandrén, které se po zavedení vytahuje. Mok vytéká dutou jehlou a odebírá se do sterilní plastové zkumavky.

Lumbální punkce se provádí tak, že je pacient položen na bok, kolena má přitažená k hrudníku a hlavu také, aby došlo k maximálnímu vyhrbení bederní páteře. Dále je možné provést punkci i u sedícího pacienta, který se předkloní. Díky vyhrbení se zvýší rozestup mezi obratlovými výběžky.

Musí se najít správné místo vpichu, tj. prostor mezi 3. a 4. bederním obratlem, nebo mezi L4/L5.

Místo vpichu je nutné vydezinfikovat. Provádí se lokální podkožní anestezie. A jehla se opatrně vpíchne do míšního kanálu, odkud pak volně odkapává mok do připravené zkumavky. Odebírá se jen malé množství asi 3‒4 ml.

Vzorek je podroben biochemickému, mikrobiologickému, cytologickému i imunologickému vyšetření.

Po odběru má pacient ležet v klidu v poloze na zádech, a to cca 24 hodin, aby se vyhnul nepříjemným stavům, jako jsou bolesti hlavy či nevolnost.

Komplikace:

  • Parestézie dolních končetin
  • Otok a zánět v místě vpichu
  • Bolest hlavy
  • Poruchy vědomí
  • Nevolnost
  • Zvracení
  • Poruchy močení