Lepra je chronické infekční onemocnění, které se na našem území nevyskytuje, většinou je importována. Nejvíce se vyskytuje v oblasti Indie a Afriky.

Původce:

Původcem lepry je bakterie mycobacterium leprae, patří do stejné skupiny jako u nás více známé mycobacterium tuberculosis. Mezi tuberkulózou a leprou tak najdeme mnoho podobností.

Přenos probíhá při blízkém kontaktu s nakaženým a také předměty, které nakažený používal, a vzdušnou cestou . Je též možný přenos nemoci z těhotné na plod. Nemoc však není silně nakažlivá a je často nutné vystavit se působení bakterie delší dobu. Jinak je tomu u lidí se sníženou imunitou.  Tak stačí kontakt mnohem kratší.

Inkubační době je dlouhá, i několik let.

Příznaky:

Příznaky se odlišují od typů forem lepry.

Lepra lepromatosa

Nemoc začíná horečkami a na kůži se objeví makulózní vyrážka pak dochází ke vzniku uzlovitých ložisek, lepromů, či rozprostírajících se podkožních infiltrátů, kde se nacházejí tzv. leprové buňky. Uzly často zvředovatí a jsou plné bakterií, jsou tedy vysoce infekční. Postupně se u některých pacientů mohou zajizvit. Kůže nad lepromy může navíc odumírat, je necitlivá a může dojít i ke ztrátě periferních částí, např. prstů. Lepromy se též vytvářejí na sliznicích, a to v nose, v játrech, slezině, uzlinách, nadledvinách, varlatech, postupně mohou tyto části těla destruovat.

Často bývají postiženy i nervy. To se projevuje poruchami citlivosti i hybnosti.

Lepra tuberculoides

Při této formě se vytvářejí tuberkoidní uzlíky, které nejsou infekční, nejsou v nich přítomné bakterie. Tyto uzlíky a kůže kolem nich je necitlivá, dochází k poničení nervů. Vytvářejí se nervové abscesy, které se mohou provalit navenek, dochází tak k znetvoření postižených částí těla.  Se ztrátou nervů dochází i k atrofii svalů.

Hraniční forma

Jedná se o průnik obou výše zmíněných forem.

U všech forem je postižená kůže branou pro vnik dalších infekcí, krom otevřených ran je i okolní pokožka popraskaná, neboť dochází k úbytku mazových žlázek.

Dalším rizikem je poranění, pacienti mají kůži necitlivou, necítí bolest, takže se např. snadno silně popálí.

V neposlední řadě může dojít i ke ztrátě zraku, přestává se pohybovat oční víčko, oko se nezavírá a osychá.

Určení diagnózy:

  • Dle klinických příznaků, které jsou typické.
  • Histologické vyšetření postižené tkáně, mnohdy s nálezem bakterií.
  • PCR – detekce bakteriálního DNA.
  • Vyšetření protilátek.
  • Leprominový test – zjišťuje se jím, zda se jedná o lepromatozní či tuberkulozní formu.

Léčba:

Ve středověku, kdy byly největší epidemie, a nebyla léčba, byli pacienti mnohdy i zabíjeni či shromažďování v leprosáriích, kde nemocní žili až do své smrti. Až ve 20. století se objevila účinná antibiotická léčba. Podobně jako u tuberkulózy je léčba dlouhodobá a často se kombinuje více preparátů.