Hydrocefalus je stav, kdy dochází k zmnožení, akumulaci tekutiny, mozkomíšního moku v centrální nervové soustavě (hydro ‒ voda, kephale ‒ hlava).

Mozkomíšní mok je tvořen buňkami plexus choroideus a ependymovými buňkami mozkových komor. Mozkomíšní mok v centrální nervové soustavě cirkuluje, tj. z místa vzniku prochází mozkovými komorami, subarachnoideálním prostorem a dostává se do místa resorpce, vstřebávání. Je tedy zajištěna tvorba i odvod moku, tak aby bylo zachování konstantní množství, objem. Má za úkol chránit mozek a míchu před otřesy, udržovat vnitřní prostředí pro nervové buňky, odvádí odpadní látky a přivádí živiny…

Druhy hydrocefalu:

Hydrocefalus můžeme dělit na vrozený a získaný.

  • Vrozený je daný poruchou ve vývoji centrální nervové soustavy či vývojovými poruchami páteře a míchy.
  • Častější je však hydrocefalus získaný. Může se rozvinout při krvácení do CNS, úrazu, infekcích a nádorech mozku a míchy.

Dle vývoje a délky trvání – akutní a chronický

Dle funkční klasifikace:

  • Obstrukční hydrocefalus je případem, kdy v cestě odtoku mozkového moku leží překážka, cirkulace je tedy zastavena. A mok se hromadí před překážkou.
  • Hyporesorpšní  hydrocefalus je dán poruchou vstřebávání mozkomíšního moku. Produkce není zvýšena, přesto objem narůstá.
  • Velmi vzácně se pak setkáváme s hypersekrečním typem, kdy se tvoří nadměrné množství mozkomíšního moku.  Resorpce není narušena, ale převýšena produkcí.

Příznaky hydrocefalu:

Intenzita příznaků se odvíjí od toho, zda se jedná o akutní či chronickou formu a typ hydrocefalu.

U kojenců je patrný nárůst obvodu hlavy, neboť odhází k rozestupování lebečních kostí, vyklenuje se fontanela. Je také přítomno zvracení, nevolnosti, podrážděnost.

U větších dětí a dospělých:

  • Bolesti hlavy
  • Nevolnost a zvracení
  • Nechutenství
  • Poruchy vidění, rozmazané nebo dvojité vidění
  • Podrážděnost
  • Záchvaty a křeče
  • Zhoršení koordinace
  • Spavost
  • Poruchy koncentrace
  • Poruchy motoriky
  • Inkontinence

Diagnostika hydrocefalu:

  • Klinické neurologické vyšetření
  • Zobrazovací vyšetření ‒  CT a magnetická rezonance
  • Lumbální infuzní test, kterým se určuje resorpční (vstřebávací) kapacity
  • Opakované lumbální punkce
  • Lumbální drenáž aj.

Léčba hydrocefalu:

Při léčbě je cílem snížit nitrolební tlak, snížit objem mozkomíšního moku. Pokud je u obstrukčního hydrocefalu možnost odstranit, operačně se odstraní.

Při akutním, rychle vzniklém hydrocefalu je první volba dočasná drenáž s „odpouštěním“ moku.

U déle trvajících se, nelepšících se hydrocefalů se může se vytvořit komunikace, otvor na spodině III. mozkové komory, vytvoří se  náhradní cesta pro průtok moku.

Zavedení ventrikulo-peritoneálního shuntu, tj. spojení komorového systému CNS a břišní dutiny, kdy je mozkomíšní mok drénovám katetrem právě do břicha, katetry se vedou podkožím.

Použití ventrikulo-atriálního shuntu, dojde ke spojení mozkových komor a srdeční síně, kam je odváděn mok.

Lumbo-peritoneální – propojení páteřního kanálu, subarachnoidálního prostoru a nitrobřišní dutinou.

Při zavedení shuntu je riziko infikace, vzniku zánětů, ucpání shuntu atd. Je tedy nutné pacienta pravidelně kontrolovat a poučit o zacházení s shuntem.