Herpes genitalis, genitální opar se řadí mezi pohlavně přenosné infekce. Jeho původcem je herpetický virus HSV-2.

Epidemiologie:

Zatímco labiálním HSV-1, oparu rtu, je infikováno cca 60-80% populace, HSV-2 je nakaženo cca 3% populace.

Přenos:

HSV-2 se přenáší pohlavním stykem. Další možností přenosu je i orální sex. V těhotenství je pak možný přenos infekce z matky na plod (transplacentární), nebo při porodu na novorozence.

Riziko přenosu infekce stoupá s počtem partnerů.

Průběh infekce:

Inkubační doba infekce je cca  2-14 dní. Herpetická infekce mívá dvě fáze – primoinfekce a recidiva.

Primoinfekce – první setkání organismu s virem HSV-2. Výsevu puchýřků předchází bolestivost, pnutí, svědění, brnění postiženého místa. Poté dojde k výsevu puchýřků, které obsahují vysoce infekční tekutinu plnou virových partikulí. Puchýřky praskají a vysychají. Na povrchu postiženého místa se vytváří krusty, které se „odlupují“ a objevují se bolestivé ulcerace. Výsev mohou provázet i celkové příznaky – teplota, únava, problémy s močením, zduření tříselných lymfatických uzlin aj. Virus zůstává v organismu i po vymizení příznaků. Není nezvyklé, že dochází k jeho reaktivaci-recidivě v době oslabení organismu – jiné infekci, při stresu aj. Opět se vysejí puchýřky, většinou však menší a na menší ploše a chybí celkové příznaky.

Může ovšem dojít i k bezpříznakovému vylučování viru.

Rizikové je infikování ženy v těhotenství, pokud se toto stane v 1. trimestru, může dojít k potratu nebo vývoji vrozených vad. Ve 2. a 3. trimestru je primoinfekce provázena rizikem předčasného porodu a infikování plodu při průchodu porodními cestami. V tomto případě je volen císařský řez.

U lidí s nedostatečností imunitního systému jsou příznaky infekce bouřlivější a může se roznést po celém těle. Pak se projeví i jako zánět plic, jater, jícnu atd.

Komplikace:

Mezi komplikace genitálního HSV je postižení nervového systému, může se rozvinout herpetická meningitida, encefalitida, záněty periferních nervů – neuropatie.

Diagnostika:

Je více možností, jak potvrdit HSV-2 infekci.

  • Kultivace viru na tkáňových kulturách
  • PCR – průkaz přítomnosti virové DNA
  • Vyšetření přítomnosti virových antigenů pomocí imunohistochemických metod
  • Sérologie – zjištění přítomnosti protilátek proti herpetickému viru v krvi nakaženého.

Léčba:

K léčbě genitálního oparu se využívá virostatik, nejčastěji acykloviru. Podává se místně, ale i v podobě tablet či injekcí, dle vážnosti infekce.

Přidávají se též analgetika, důležité je i podávání vitamínů.

Prevence infekce:

Základ prevence je zabránění přenosu. Důležité je nestřídání partnerů a bariérová ochrana, tj. kondom, ale ten nemusí zakrýt všechna oparem postižená místa. Je tedy možné nakazit se i při použití kondomu. Dalšími opatřeními jsou nepoužívání společných ručníku, žínek atd.