Flegmona je zánětlivé onemocnění, které může i ohrozit život postiženého. Jedná se o jakýkoli neohraničený zánět, který se šíří měkkými tkáněmi. Nejčastěji postihuje končetiny či některý z orgánů. Může být komplikací hnisavých infekčních zánětů kůže.

Opakem flegmony je absces, který je ohraničené zánětlivé ložisko.

Příčiny:

Flegmona vzniká nejčastěji na podkladě již narušené kůže při jejím zánětu a také zánětu podkoží. Původci flegmony bývají streptokoky, stafylokoky, koliformní bakterie atd. Bakterie se mohou do těla zanést i přes zdravou avšak vnějším zásahem narušenou pokožku např. při bodnutí hmyzem, škrábnutím, říznutím. Může provázet i provedený chirurgický zákrok.

Zánět může mít lehkou formu, kdy nemá téměř žádné příznaky a sama odezní, ale bakterie mohou proniknout přes kůži a podkoží i do krevního řečiště, odkud se rozšíří po celém těle a může dojít k ohrožení života pacienta. Více citlivý k rozvoji flegmony jsou lidé s narušenou imunitou či diabetem.

Příznaky:

Průběh nemoci je rychlý. Flegmona se rozvine během několika hodin od průniku bakterie postiženou či poskozenou pokožkou.

Příznaky flegmony je zarudnutí kůže v místě postižení, kde je také otok, obojí se může rychle šířit. Místo je bolestivé, teplé a citlivé. V hlubších vrstvách kůže se mohou tvořit ložiska s hnisem. Tkáň může být rozbředlá a hnis vytékat ven v podobě kapének.

Pacient mívá i celkové příznaky v podobě horečky, zduření lymfatických uzlin aj., to když se infekce dostane hlouběji do tkání a poté i do lymfatických a krevních cév.

Komplikacemi flegmony mohou být záněty žil provázené vznikem trombózy, sepse, záněty svalů, kloubů či nervů.

Diagnostika flegmony:

Flegmonu není těžké diagnostikovat, mnohdy stačí pohled a pohmat. Ve vážnějších případech je možné využít i zobrazovací metody, jakými jsou CT nebo magnetická rezonance, aby se přesně stanovil rozsah zánětu.

krevních testů se provádí vyšetření CRP, které je zvýšeno, stejně jako počet bílých krvinek.

Léčba flegmony:

U lehčí formy flegmony se postižená část těla znehybňuje a přikládají se studené obklady či se maže např. Ketonalem. V případě, že postižené místo zhnisalo, je nutné využít proplachy a závažné případy jsou léčeny antibiotiky.

V nejtěžších případech pak nastupuje léčba chirurgická, kdy se odstraňuje odumřelá tkáň, vypouští hnis, který se v postižené tkání hromadí. Někdy je nutné postiženou část těla odstranit, amputovat.

Je tedy důležité nepodceňovat jakákoli zranění a včas vyhledat lékaře.