Eozinofily jsou buňky imunitního systému patřící mezi granulocyty. Tvoří se v rámci krvetvorby v kostní dřeni a z ní migrují do krevního oběhu a tkání. V krevním oběhu tvoří asi cca 3 % imunitních buněk. Normální krevní hodnota je cca 0,65x 109/l. Zvýšená hladina eozinofilů v krvi se nazývá eozinofilie.

Eozinofily jsou typické bilobálním buněčným jádrem, tj. jádro má 2 části, a v cytoplazmě se nachází granula naplněná mnoho působky. Granula jsou z cytoplazmy uvolňovaná při aktivaci eozinofilu podněty z prostředí, ve kterém se eozinofil nachází. Nejčastěji jsou to stimuly, které se objevují během zánětu. Proces uvolnění granulí a jejich vylití se nazývá degranulace.

Obsah granul:

Eozinofilní granula obsahují např.

  • Histamin
  • Eozinofilní peroxidázu
  • Ribonukleázu
  • Deoxyribonukleázu
  • Lipázu
  • Hlavní bazický protein
  • Eozinofilní kationický protein
  • Eozinofilní neurotoxin
  • Velké množství cytokinů ‒ interleukinů, chemokinů, růstových faktorů
  • Aj.

Funkce, zapojení eozinofilů do reakcí:

Pozitivní dopady aktivity eozinofilů:

Eozinofily mají samozřejmě více rolí, ale nejvíce známé a prozkoumané je zapojení do obrany proti infekčním patogenům, hlavně parazitům. Některé složky uvolněné z granulí dokážou atakovat a ničit parazity. Ale nejsou to jen paraziti, eozinofily vykazují i protivirovou a protibakteriální aktivitu.

Eozinofily také regulují a posilují zánětlivou reakci, což je pozitivní v případě obranného zánětu.

Negativní dopady aktivity eozinofilů:keikannui-eosinophil

Eozinofily jsou buňkami, které hrají roli i v alergickém zánětu. Aktivují další buňky spojené s alergií, tj. mastocyty (žírné buňky) a bazofily. Ovlivňují však i další buňky a zvyšují riziko přechodu zánětu do chronické formy.

Substance obsažené v granulích jsou velmi silné, když dokážou ničit i parazity, poškozují i tkáně a napomáhají jejich remodelaci, tedy změně, s níž se snižuje funkčnost. Eozinofilní peroxidáza se pak podílí na tvorbě reaktivních kyslíkových a dusíkových radikálů a zvyšují tak oxidační stres. Ten působí na buňky toxicky, dokáže způsobit buněčnou smrt či poškodit buněčné DNA a způsobit mutace vedoucí k rakovině.

Eozinofilie:

S eozinofilií se setkáváme u mnoha nemocí

  • Parazitární a houbové infekce (např. toxokaróza, škrkavka, tenkohlavec, houbové ‒ kokcidiomykóza a aspergilóza)
  • Bakteriální infekce (chlamydie, mykobakterie, brucella)
  • Alergie a astma
  • Různé kožní choroby
  • Autoimunitní nemoci ‒ vaskulitidy, revmatoidní artritida, střevní patologie ‒ Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida
  • Endokrinní nemoci ‒ Addisonova nemoc
  • Nádorová onemocnění, např. akutní myeloidní leukémie, eozinofilní leukémie, Hodgkinův lymfom
  • Eozinofilní zánět jícnu
  • Hyperoezinofilní syndrom
  • Hyper IgE syndrom
  • Aj.

Hypereozinofilní syndrom je spojen s úbytkem váhy, nočním pocením, poškozením srdečního svalu (eozinofilní endomyokardiální choroba), poškození nervové soustavy, plic,  trávicího ústrojí, pohybového aparátu, kostí, ledvin, zraku aj.